středa 15. června 2011

Grand Vizier


Grand Vizier. Toto „žebradlo“ je pro mého staršího bráchu. Prosí mě o něj už od vánoc, kdy jsem obdarovala mladšího bráchu „podobnou kabelou“. Pořád jsem to oddalovala, posouvala, ale včera jsem zasedla, že došiju deku, v hlavě mi vysel pořád ten „rest“ a tak nejlepší řešení bylo, pustit se do toho.

Řekla jsem si, něco originálního, nic složitého. Použila jsem látky, které mi tu ležely – kousek manšestru a látku, kterou mi poslala jedna hodná kamarádka (Jani, možná ji poznáváš), takže to bude dvakrát darovaná věc, to už je vlastně kouzelná taška . Jsou tam narafičené různé kapsy, vlezl se tam i otvírák s klíčenkou, který okem vzorného pozorovatele navazuje na tisk látky a připomíná mi hlavu nestvůry. Klopu jsem zdvojila a vyšla z ní i další kapsa. Když by se mu otvírák nelíbil, nebo mu překážel, může jej pohodlně schovat do kapsy.

Proč Velký vezír? No nasmála jsem se při šití, vzpomněla jsem si na mnou neoblíbenou hru z dětství, kterou vymyslel právě můj vykutálený bratr. Spočívala v tom - kdo prohraje Člověče nezlob se, stává se poddaným Velkého vezíra, tzn. třeba umýt za něj nádobí, vynést za něj koš… Když si na to dnes vzpomenu, fakt se hodně směju, nemusím ani psát, že většinou vyhrál jeden z mých bratrů.
Dnes už se náš vztah posunul, tématem našich rozhovorů jsou většinou naše děti, ale občas si zavzpomínáme, co jsme prováděli, když naši nebyli doma…

Takže brácha, až se budeš ptát co za to?

„ŘÍKEJ MI VELKÝ VEZÍRE.“


Základní střih podle Bellet design pro časopis Marina. 

Aplikace, provedení kapes, prostě obal je z "mé hlavy". 

Žádné komentáře: