Něco končí, něco začíná...

Dnešním dnem Klárinka zakončila "školkáčskou" docházku a po prázdninách pofrčí do první třídy. Naopak Šárinka se "školkáčkou" stane. Maličká pozornost za velkou pozornost pro paní učitelky a poděkování všem, kteří dělají pohodu ve školce. Šité tak trochu horkou jehlou, přesto s radostí.

A tuto jsem dostala k včerejšímu svátku. Největší radost jsem měla, že jsme tentokrát byli všichni spolu.

Laraffa s vlasy v culíku.

Kabelka Okay

Kabelka Okay je pro Iri, "digiscrapbookařku" tělem i duší. Holku, která věří tomu co dělá a dělá to dobře. Jednou mi napsala, že by chtěla kabelku - takovou sportovní, víš, ten oblý tvar a zbytek nechám jen a jen na tobě. 

A je tu, kabelka sportovní (do města, či do polí...), přesto odlehčená vzorem Echino látek, s originální půlkruhovou zipovou kapsou s aplikací, se stahovacím pásem a vevnitř se ukrývají další tři kapsy s karabinou na peněženku či klíče. Náramek nesmí chybět.

A protože od září nastupuji do práce, uvědomila jsem si, že bych si měla i pro sebe nějakou kabelku ušít, takže jakou? 

Laraffa sluneční, i když prší.

Květinový...

 Víc květin jsem snad doma neměla, pivoňky jsem si přivezla od mamky, jsou to nádherné květiny. Nedávno jsem četla, že v Číně jsou něco, jako u nás růže a pozor, pokud nemáte doma dcery na vdávání, neměli by jste mít doma obrázek těchto květin, to prý přináší rozpad vztahu a naopak, když jsou v domě dcery přivádí do domu ženichy ;-).
Látku na ubrus jsem si nedávno objednala pro radost a řeknu vám, je krásnější, než jsem doufala.

A tyto růže jsem si dovezla také od mamky a protože vím, jak má růže ráda, vyfotila jsem je a při nejbližší příležitosti je dám vytisknout na plátno a poslouží mi jako skvělý dárek.

Laraffa květinově rozmarná

A může za to Erika ;-), aneb válí se ti tu takový parádní sedací pytel...

Kamarádky jsou někdy skvělý motor k dodělání věcí, do kterých se vám nechtělo. První vznikl sedací pytel modré barvy plný polystyrenových kuliček, poté jsem si usmyslela, že na něj udělám povlak, přece musí být i praktický. 

No jo... a stalo se... jenže..., původní zamýšlené zapínání s kroužky do kříže se ukázalo jako nepraktické, pěkně nedrželo tvar a modrá látky se držela všude, jen ne v povlaku. Skončil tedy v místnosti, kde nic není, jen pár oblečků v krabici po holkách. 

Kamarádka mi při návštěvě krásně upřímně řekla, jak se mi válí parádní sedací pytel jen tak, který se jinde prodává za spoustu peněz, jestli to není škoda.

A tak jsem se zdravě naštvala a všila do pruhů zip, který jsem později všila do prošívání, tak aby nikde nic nešlo moc poznat. Kovové dírky jsem ozdobila mašlemi ze zbytků látek.

Musím říct, že z výsledku jsem měla radost a naše holky ještě větší, už se na něm povalují a převalují...

Laraffa jen tak

U Laraffy: Šaty pro Jolanku

U Laraffy: Šaty pro Jolanku

Šaty pro Jolanku

 Dnes jsem došila šatičky pro Jolanku, malou princeznu, která se k nám čas od času přijde "ponosit"  a Klárka a Šárinka ji obletují, jako své miminko.

 A aby byla alespoň trochu překvapená, ušila jsem jí k šatičkám i malinkou kabelku. Šatičky jednoduchého střihu, se stahovacím pásem a zapínáním na knoflíčky, látka je vyšívaná bavlna, vzdáleně podobná madeiře. 

Při všívání rukávů, opravdu malých rukávků, jsem si říkala, že to snad ani není možné, že byly naše holky taky tak malinké, jojo letí to.

Laraffa s pozdravy do nebe ;-)

v časech...

Času na šití tentokrát moc nebylo, nějaké věci čekají na došití, ale když nešiju, jsem na zahradě a s našimi holkami. 

Maliny jsem vyvázala a jako podpěra skvěle posloužila stará židle, která už k sezení neposlouží. V galerii jsem narazila na sošku, která mě zaujala, je od sochaře Martináka a Klárka ji pojmenovala "Hnusný pták", mě se ale fakt líbí. 

Konečně vysvitlo sluníčko a dnešní verandové posezení bylo ve znamení hraní, pití a mlsání.

Krásný den.

Laraffa nepřemýšlející.

Když prší...

 

A může za to chybějící kovová galanterie...

Ano, ano, právě díky tomu jsem odložila rozešité a koukla do rohu, kde na mě vykukoval "strašák", "bobek" jsem koupila ve slevě před necelým rokem, měl poničený stříbrný potah, cena mě přesvědčila o tom, že si jej mám vzít. 

Chuť najednou rostla a tak jsem přemýšlela, čím jej potáhnout, přece jenom mám v šírně i nějaké látky, které mají svůj původ neznámí. Á našla jsem riflovinu, pouštěla, vysrážela jsem ji, barva chytala kde se dalo, i na nehtech se držela - hehe, na kabelku opravdu nevhodná. 

Pak už jen stříhání, nýtování, šití, polstrování, ještě jsem ušila polštářek na oživení a jak u nás říkáme "bobek" může sloužit v předsíni i jako němý sluha pro časopisy na verandu.

Nakonec jsem potáhla ještě rám ve kterém mám moc krásné plakáty. 

A kdyby někoho zajímalo: Látka na podnožku - co dům dal - riflovina, látka na polštářek je od   Etsuko Furuya (Echino), kolekce Echino Ni-Co 2013,

obrázky od: Booback 

Jedna Klárinka, jeden úklid, jedno zrcadlo...

Laraffa v dešti